Psychické zátěže ve sportu

Inspiraci pro napsání tohoto blogu jsem získala od Americké gymnastky a Olympijské šampionky Simone Biles, která tento týden oznámila, že nebude obhajovat zlato v gymnastickém víceboji kvůli svým psychickým problémům.

Kdo tuto gymnastku sleduje také ví, že v roce 2018 přiznala, že i ona byla jednou z desítek sexuálně zneužitých elitních gymnastek americké reprezentace. Gymnastky zneužíval dlouhá léta jejich lékař Larry Nassar. Prozradila tenkrát, že vinu nese celé vedení americké gymnastické federace, protože se nesnažilo gymnastkám pomoct, naopak tomuto lékaři krylo záda. Nassar byl odsouzen na doživotí.

Pár dnů poté, co Simone oznámila odstup, dodala, že se za potížemi skrývá právě trauma ze sexualního zneužití Nassarem. Bohužel ani její dětství nebylo procházkou růžovým sadem. Simone nevyrůstala v klidném prostředí, její matka byla alkoholička, měla problémy i s drogami a Simone tak spolu se svými sourozenci skončila v pěstounské péči. Později si ji adoptovali spolu s její mladší sestrou jejich prarodiče.

Sport velmi často pomáhá lidem zvládat psychiku po traumatických situacích, bohužel ale nic na hlubší úrovni neřeší. Je to jen určitý mechanismus, který nám pomáhá negativní myšlenky a emoce zvládat a nadále určitým způsobem potlačovat tím, že jednoduše zaměstnáme tělo.

Dlouhá léta jsem se pohybovala mezi sportovci a vím, jak tvrdě jsou zvyklí trénovat bez ohledu na své psychické zdraví. Když jsem získala své první kvalifikace a začala učit první hodiny ve studiích fitness center, cvičila jsem přes 20 hodin týdně. Moc dobře si vzpomínám na to, jak jsem ignorovala častou únavu nebo bolesti hlavy, za což se mi posléze tělo odvděčilo nemocí nebo zraněním.

Proto si velmi cením vrcholových sportovců, jako je Simone, která veřejně poukazuje na to, že pro naše zdraví a celkovou pohodu není důležité jen fyzické zdraví, ale i psychika. Pokud totiž nebudeme naší psychice věnovat žádnou pozornost, tělo se začne bouřit. Dokonce sama Simone uvedla: "Mé tělo přestalo poslouchat hlavu. Nejsou v souladu. Lidé si neuvědomují, jak je to nebezpečné. Nikomu nemusím vysvětlovat, proč jsem upřednostnila ochranu svého zdraví. Fyzické zdraví rovná se duševní zdraví."

Vrcholoví sportovci běžně spolupracují s psychology. O úrazech vrcholových sportovců se dovídáme běžně, o psychice sportovců a nejen jich, se ale často nemluví. Pořád je to jakési tabu, za které se mnozí z nás stydí.

Osobně věřím, že bychom se o této tématice měli učit už ve škole. Často slýcháme o stresu, který pravděpodobně pocítil každý z nás. Postupně si na něj začneme zvykat, nějakou dobu budeme odolávat, ale jednoho dne se začnou objevovat příznaky ve formě úzkosti, chronického strachu nebo deprese. Pokud jsme vystaveni jakékoliv záteži, která ovlivňuje naši psychiku, dříve nebo později se to projeví na našem fyzickém zdraví.

Mým mottem je už několik let "propojení mysli, těla i ducha". Osobně věřím, že není možné dlouhodobě docílit celkového zdraví a pohody, pokud budeme tyto části našeho bytí oddělovat nebo dokonce zapomínat.

Často se mě lidi ptají, jak docílit rovnováhy. Odpověď je docela jednoduchá, proces ale může byt zdlouhavý, pokud nejsme zvyklí vnímat své pocity a nerozumíme řeči našeho těla. Mou stručnou odpovědí je ale opravdu vnímání svých pocitů, jak emočních, tak tělesných. Je nutné naučit se nepotlačovat své emoce a rozeznávat signály svého těla. Pokud jsme utrpěli trauma, které nás emočně paralyzovalo, je důležité věnovat mu pozornost.

Když se naučíme vnímat řeč našeho těla, budeme vědět, kdy si říká o pohyb, jaké potřebujeme dodat tělu živiny nebo kdy si potřebujeme odpočinout. Pokud pocítíme silné emoce jako například úzkost nebo strach, je důležité věnovat jim pozornost a pochopit, odkud tyto emoce pochází.

V neposlední řadě bych chtěla zmínit, že práce se svým nitrem je proces. Neměli bychom očekávat, že přes noc pochopíme veškeré naše pocity, naučíme se plně prožívat naše emoce nebo vnímat reakce svého těla v daných situacích. Důležitá je praxe i odvaha.